Miluji zvířata

Vždycky jsem chtěla bydlet na vesnici, protože jsem toužila po zvířatech. Celý život jsem totiž bydlela v paneláku, kde jsme měli pouze dvě místnosti a kuchyň. A někdy jsem si připadala jako v králíkárně. Takhle dokonce někdo panelákům říká. Lidé, kteří žijí ve velkých domech anebo na vesnici, tak říkají, že kdo žije v paneláku nebo v bytovce, tak je to jako králíkárna. A já se tomu nedivím. Musím se ale přiznat, že mě tohle přirovnání vždycky velmi mrzelo. Je jasné, že mí rodiče si tohle nevymysleli. A je úplně nad slunce jasné, že kdyby rodiče mohli, tak bydlíme taky v nějakém velkém domě. Protože obě dvě moje prababičky a babičky bydlely ve velkém domě, takže mí rodiče byli zvyklí žít taky v domě. A v tom domě měli taky plno zvířat.

A také je jasné, že by uvítali další život v domě. Jenomže bohužel finance to nedovolily. Takže jsem byla ráda, že když jsem se vdala, tak manžel bydlel na vesnici. A tam se mi splnil můj sen. S manželem jsme si na vesnici pořídili mnoho zvířat. Já jsem si pořídila své oblíbené dva německé ovčáky a krásnou bezsrstou kočku. Bezsrstá kočka byl můj sen.

A taky jsem si pořídila tři ovce, abych nemusela sekat trávník. V dnešní době je to velmi moderní chovat zvířata, která vám spasou trávu. No, stejně je to úplně krásnější pohled na to, jak ovce pasou trávu, než když tady vrčí sekačka. Myslím si, že dokonce i sousedé budou radši, pokud uvidí venku na zahradě ovce než v neděli ráno řev sekačky. Ale taky jsou takové případy, kdy sousedům třeba zvířata vadí a můžou být z toho i velké problémy. Znám totiž jeden případ, kdy sousedům hodně vadilo kokrhání kohouta. Vůbec jsem tomuto nerozuměla. Protože když to tak vezmu, tak co má toto nebohé zvíře dělat? Je logické, že kohout bude kokrhat stále, protože je to jeho přirozený projev. Takže i takové úsměvné případy se někdy mohou mezi sousedy stát.